Bitva o Británii
Bohumír Fürst-Fiřt byl aktivním účastníkem bitvy o Británii (Battle of Britain). Bitva o Británii probíhala od 10. července do 31. října 1940 a představuje jednu z prvních ryze leteckých bitev v historii válek.
Po porážce Francie v červnu 1940 byla většina Evropy okupována nacistickým Německem. Adolf Hitler nyní soustředil svoji pozornost na dalšího velkého protivníka - Velkou Británii, se kterou bylo Německo od 3. září 1939 ve válečném stavu. Jeho cílem byla vojenská invaze do Velké Británie, popřípadě vyčerpání Velké Británie, kterou by pak donutil k uzavření separátního míru s Německem. Dne 16. července 1940 podepsal proto směrnici č. 16, jejímž úkolem bylo detailní rozpracování příprav plánu invaze. Tato operace dostala krycí název Seelöwe (Lvoun). K vylodění německých vojsk mělo dojít v termínu po 15. srpnu 1940. Předpokladem pro úspěch této operace však bylo ovládnutí vzdušného prostoru nad kanálem La Manche a jižní Anglií. Vrchní velitelství Wehrmachtu vydalo proto 1. srpna 1940 směrnici č. 17, která nařizovala Luftwaffe připravit se na útočné akce směřující k vybojování nadvlády ve vzduchu. Vzdušné operace proti cílům v oblasti La Manche a jižní Anglii však německé letectvo provádělo již od 10. července. Na počátku bitvy měla Velká Británie k dispozici na obranu svého území jen necelých 1000 stíhacích letadel, které čelily náporu více než 2500 německých bojových letadel.
Dle britského členění lze leteckou bitvu o Británii chronologicky rozdělit do pěti hlavních částí s tím, že přechody mezi jejími částmi se navzájem prolínají a uvedené časové úseky jsou pouze orientační.
10.7. - 7.8.1940: boje o lodní přepravu
Primárním německým cílem bylo ovládnout vzdušný prostor nad kanálem La Manche a zásadním způsobem tak narušit zásobování Velké Británie, pro které měla lodní doprava velký význam. To by následně zemi způsobilo vážné hospodářské problémy, které by mohly vyústit až v ekonomický krach. Letouny Luftwaffe proto měly napadat především britské lodní konvoje a bombardovat přístavy na jihoanglickém pobřeží.
8.8. - 23.8.1940: útoky na letiště
Změna taktiky Luftwaffe přinesla zesílení útoků na základny RAF, ze kterých vzlétaly britské stíhačky. Jejím cílem bylo jednak zničit maximum britských stíhaček již na zemi, jednak bombardováním maximálně narušit infrastrukturu těchto letišť, čímž by bylo dosaženo jejich vyřazení z provozu.
24.8. - 6.9.1940: orlí útok
Vzhledem k pouze částečným dosavadním úspěchům bombardování a stoupajícím ztrátám bombardérů, způsobených činností stíhacích perutí RAF, rozhodlo velitelství Luftwaffe o zvýšení počtu doprovodných stíhaček při bombardovacích náletech na letiště v jižní Anglii. Výsledkem bylo zintenzivnění leteckých soubojů stíhačů obou stran ve vzduchu a tím i zvýšení ztrát na obou stranách. Současně Luftwaffe začala kromě pokračujícího bombardování leteckých základem RAF s nálety na vybraná britská města s cílem narušit fungování britského válečného průmyslu.
7.9. - 30.9.1940: bitva o Londýn
Poté co bombardéry RAF podnikly koncem srpna 1940 nálet na Berlín, požadoval Adolf Hitler po Luftwaffe odvetu v podobě bombardování hlavního města Velké Británie. Velení Luftwaffe na tento požadavek přistoupilo, neboť se současně domnívalo, že soustředěnými masivními nálety na Londýn jednak vyčerpá potenciál britské protivzdušné obrany a současně podlomí morálku britského obyvatelstva, takže bude snadné přimět britskou vládu k jednání o separátním míru.
1.10. - 31.10.1940: poslední pokusy
Po neúspěšné bitvě o Londýn, kdy se zlomit morálku britského obyvatelstva nepodařilo, začalo být nacistickým vůdcům jasné, že původní cíle letecké války nebudou naplněny. 12.10. vyhlásil maršál Keitel odložení operace Seelöwe na neurčito. Do konce října sice pokračovaly mohutné nálety na Londýn a jiná britská města, po tomto datu však jejich intenzita významně poklesla.
Velká Británie měla sice díky praktickému používání systému radiolokátorů ve své protivzdušné obraně určitou výhodu včasného varování před blížícími se nepřátelskými letouny, trpěla však zoufalým nedostatkem kvalitně vycvičených bojových pilotů, neboť během bojů ve Francii jich více než 300 padlo. Proto RAF do svých řad ochotně přijala zahraniční piloty nejen z britských dominií (Kanada, Austrálie, Jižní Afrika), ale i příslušníky jiných národů okupované Evropy, kteří se do Velké Británie dostali převážně po porážce Francie a měli již většinou bojové zkušenosti. Jednalo se především o Poláky, Francouze, Čechy a další.
2927 stíhacích pilotů (mezi nimi pouhých 89 Čechoslováků), kteří byli nazýváni "hrstka" (a few), pak hrdinsky a udatně čelilo převaze Luftwaffe a v mnoha vzdušných soubojích a za cenu 544 padlých vybojovalo nadvládu RAF ve vzduchu, čímž donutilo německé velení zříci se původního záměru a odsunout plán invaze do Velké Británie na neurčito. Ztráty britského Velitelství stíhacího letectva činily během bitvy o Británii celkem 1087 letadel, německé ztráty dosáhly 1733 letadel. Britský ministerský předseda Winston Churchill ve svém slavném projevu následně vysoce ohodnotil statečnost těchto hrdinů slovy: "Never was so much owed by so many to so few." (Nikdy v dějinách nebylo tolik vděčno za tak mnoho takové hrstce.)
Mezi tuto "hrstku" skutečných hrdinů z řad stíhacích pilotů RAF, kteří vybojovali první velké vítězství nad nacistickým Německem v 2. světové válce a rozhodli tím o dalším vývoji 2. světové války, patřil i Bohumír Fürst-Fiřt, který se bitvy o Británii aktivně zúčastil jako stíhací pilot, příslušník 310. perutě, a který v průběhu bitvy o Británii dosáhl 4 sestřelů nepřátelských letadel. Tím se s celkovým skóre 5 sestřelů stal stíhacím esem. Současně mu náleží 3. místo ze všech československých stíhacích pilotů, kteří se zúčastnili Bitvy o Británii a dělí se o 141.-145. místo ze všech 2927 stíhacích pilotů - účastníků Bitvy o Británii všech národností.
